Bad Romance?

What if two people who have been wounded deeply by someone they loved fall for each other. And what if they are from two different countries, cultural backgrounds..? Should they just give up on the idea of a relationship from the very beginning or try to build something that may very likely end up hurting them again?
Where is our threshold, when does the number of times you have been hurt begin to be too overpowering, when do you stop trying and give up?
I do not want to sound bitter or pessimistic. Those are legitimate questions. I kinda ignore them at the moment, do not want to know the answers. But those questions do exist. And we may all have to face them. So even when you spend the day by trying to get your loved one the soup he wants or realize how much in love you are - do you see those questions haunting you?

Ač jsem normálně spíš na rock nebo věci jako Depeche Mode, nemůžu si pomoct, ale tohle je nakažlivé!
http://www.youtube.com/watch?v=ACm9yECwSso

Když mi kamarádka cítila potřebu mobilem sdělit, že jí do kuskusu dali hodně sýra a pořádně tlustá kolečka okurek, měla jsem sto chutí zakřičet něco jako Get a life! nebo Začni už sakra řešit nějaké pořádné věci! Jenže pak mi došlo, že každý řešíme nějaké voloviny, které nám na rozdíl od ostatních lidí příjdou podstatné. Koho zajímá jaké to je být ve vztahu nevztahu, snažit se kamarádit s bývalým nebo jak se mi líbil poslední speciál Doctor Who.. Takže od teď raději mlčím a snažím se pochopit, proč je tloušťka koleček okurky zásadní.

Tak by mě zajímalo proč se vždycky všechno děje v pozitivních nebo negativních blocích. Buď najednou všechno nevychází a vy máte pocit, že se svět hroutí, nebo, jako třeba teď, najednou jedna věc za druhou dopadá skvěle. Obzvlášť poslední dva až tři dny:-) Jen se zbývá děsit příchodu dalšího negativního bloku:-D

Murakami quotes I like

"Pain is inevitable. Suffering is optional."
— Haruki Murakami

"I dream. Sometimes I think that's the only right thing to do."
— Haruki Murakami (Sputnik Sweetheart)

"But I didn't understand then. That I could hurt somebody so badly she would never recover. That a person can, just by living, damage another human being beyond repair."
— Haruki Murakami

"...There are ways of dying that don't end in funerals. Types of death you can't smell."
— Haruki Murakami (Blind Willow, Sleeping Woman: 24 Stories)

"With each passing moment I'm becoming part of the past. There is no future for me, just the past steadily accumulating."
— Haruki Murakami

"Love can rebuild the world, they say, so everything's possible when it comes to love."
— Haruki Murakami

"No mistake about it. Ice is cold; roses are red; I'm in love. And this love is about to carry me off somewhere. The current's too overpowering; I don't have any choice. It may very well be a special place, some place I've never seen before. Danger may be lurking there, something that may end up wounding me deeply, fatally. I might end up losing everything. But there's no turning back. I can only go with the flow. Even if it means I'll be burned up, gone forever."
— Haruki Murakami

"I may be the type who manages to grab all the pointless things in life but lets the really important things slip away."
— Haruki Murakami (Blind Willow, Sleeping Woman: 24 Stories)

"And it came to me then. That we were wonderful travelling companions, but in the end no more than lonely lumps of metal on their own separate orbits. From far off they look like beautiful shooting stars, but in reality they´re nothing more than prisons, where each of us is locked up alone, going nowhere. When the orbits of these two satellites of ours happened to cross paths, we could be together. Maybe even open our hearts to each other. But that was only for the briefest moment. In the next instant, we would be in absolute solitude. Until we burned up and became nothing"
— Haruki Murakami (Sputnik Sweetheart)

"We knew exactly what we wanted in each other. And even so, it ended. One day it stopped, as if the film simply slipped off the reel. "
— Haruki Murakami (Dance, Dance, Dance)

"two people can sleep in the same bed and still be alone when they close their eyes"
— Haruki Murakami (Hardboiled Wonderland and the End of the World)

It was as if my whole life revolved around trying to judge the right point in a conversation to say goodbye."
— Haruki Murakami (Blind Willow, Sleeping Woman: 24 Stories)

"Unfortunately, the clock is ticking, the hours are going by. The past increases, the future recedes. Possibilities decreasing, regrets mounting."
— Haruki Murakami (Dance, Dance, Dance)

"Being with her I feel a pain, like a frozen knife stuck in my chest. An awful pain, but the funny thing is I'm thankful for it. It's like that frozen pain and my very existence are one.
The pain is an anchor, mooring me here."
— Haruki Murakami (Kafka on the Shore)

"I wondered if she was trying to convey something to me, something she could not put into words - something prior to words that she could not grasp within herself and which therefore had no hope of ever turning into words."
— Haruki Murakami (Norwegian Wood)

"We might have ended up happy. But we´d already passed that point. That possibility was sealed up, frozen solid. And it would never open up again."
(Blind Willow, Sleeping Woman)

Post-break-up remedies

When somebody you love breaks up with you it always hurts. But what do you do, when you cannot be angry at that person(or anyone else for that matter), you lose the ability to cry after few days, you simply do not know, how to deal with all the emotions that are deep inside of you? Staying in and eating ice cream(in my case substituted with vinegar crisps) did not work and going out, drinking heavily and partying did not help either. SO what now? Being this deeply sad is exhausting me and I certainly cannot carry on with this insomniac lifestyle..

I had spent several days thinking about the question bothering many people and very popular topic for debates(although contenwise these debates usually suck) - Is it better to love and lose than never love? And I finally reached a conclusion - of course it is better to love and lose than never love. And the best option of all is to love and never lose:-D

Happiness.

Once upon a time a girl fell in love. Her brain stopped working, she started feeling that she should change her hair colour to blond and she started changing. May be she is just a fool, but she can´t help it. She is happy. For the first time in her life.(Which is sad and great at the same time.)

This relationship stuff is a mutherf.cker

My mind is stuck. Stuck on one piece of information, analyzing it from all the angles possible. When did I turn into this obsessive irrational person? I myself do not know the exact point, but I guess it has a lot to do with certain someone. And now I am not sure what way to react. The worst thing is that I do not know what would be rational and what irrational anymore. Is it rational to run or is it just a way to let the fear inside me show itself. Is it irrational to stay once you know sthg or would it be totally rational to stay because in reality feelings and experiences have not changed? Are we who we were and what we did in the past or are we just who we are now? Dammit

I guess people are bound to be surprised every day. Some surprises are bigger, some are small, some are pleasant, some not so much.
But I guess I will stick to Carrie Bradshaw: "Men who have had a lot of sexual partners are not called sluts. They're called very good kissers, a few are even called romantics."

Občas člověka něco zaskočí.
Vždycky jsem si říkala, že lidé, kteří na základě nějaké věty, pár slov, změní svůj pohled na vztah/práci/cokoliv, musí být blázni. Objektivní realita se nemění vyřčením nějakého výroku. Na druhou stranu se pak ale dozvím něco, co bych raději nevěděla, a co mě začne nutit přemýšlet a pochybovat o každé minutě. A to mi vlastně nebylo řečeno nic až tak zásadního nebo konkrétního.
Co způsobuje, že jsem tak snadno schopná začít pochybovat o věcech, které mi před 24mi hodinami přišly zcela jasné? Asi strach. Ale co to říká? Jsou pochyby jenom známka racionálního přemýšlení a opak slepé zamilovanosti nebo to ukazuje, že je něco špatně? A když se jednou objeví, jak se jich zbavit?

2 blogy

V průběhu posledního asi čtvrt roku mě zaujaly dva blogy, každý úplně jiný. Oba ale stojí za to!
http://expanze.blogspot.com/ je dosti syrový, nevím k čemu ho přirovnat, možná tak k Sexu ve městě, ale to není ani zdaleka přesně. Doporučuji číst chronologicky od nejstaršího k nejnovějšímu.
http://extra.cz/blog/ je úplně jiný šálek kávy(ne čaje!!!!). Čermáka asi zná hodně lidí, ale tady si na rozdíl od Reflexu přečtete i sloupky pro Sme a další..

Popis mé osoby, že nevím, co chci, ale vím, co nechci, poslední dobou není správný. Nejenže si někdy myslím, že vím, co chci, abych následně zjistila, že to vůbec není tak jasné, ale někdy ani nevím, co nechci. Kdybych věděla, co chci, tak by bylo hodně věcí o kus jednodušších a nebylo by tak snadné mě svést ze správného směru. Každopádně doufám, že jsem na cestě k tomu, abych opravdu věděla, co chci a zároveň i to, co nechci, jako normální rozumný člověk. Jedna část mě má pocit, že nikdy vědět nebude. A jedna, že už ví. Ale zjevně se v tom dobře potácím.

Zjevně jsem živočich s proměnou nedokonalou.

Going through metamorphosis

Some say people change, some think that people never change. I have to support the first statement since I am going through a change myself. And although I am not changing into a beetle(as Kafka´s character in Metamorphosis), I am definitely going through sthg big. It would not be so bad if I were not changing into sthg I have always loathed - a girl who would do anything for her boyfriend, someone who starts listening to the other person´s music and loves it, who cannot think about anyone else but him. So next time you meet me the change may be complete and I will be totally different myself. Get ready!

Matěj jednou řekl, že právo na soukromí je nesmyslné. Že by mu nevadilo, kdyby ho někdo sledoval 24 hodin denně. Můj postoj je přesně opačný, mě by vadilo, kdyby mě někdo sledoval i 10 minut.
Po přečtení jednoho titulku na BBC jsem začala přemýšlet nad tím, co by se přesně změnilo ve světě, kde by o nás bylo všechno známo. Změnili bychom svoje chování, nebo bychom zůstali stejní. Je mnoho věcí, které tajíme před světem, z těch nejhloupějších třeba to, jaké knihy čteme, na jak hloupé telenovely/seriály se díváme. Přestali bychom s tím, kdybychom věděli, že se na nás někdo dívá? Že někdo ví, že nečteme jenom intelektuální věci apod.? A ad absurdum nevedlo by to ke zvýšení vzdělanosti populace?

Další debatní turnaj je za námi

Po delší pauze, kterou mé ego potřebovalo ke vzpomatování se z loňské prohry(nebo aspoň předstírání, že to stačilo), jsem se opět vydala na středoškolský debatní turnaj. Třebaže jsem se v roli trenérky národního týmu mohla cítit jako velký boss, tento pocit se nedostavoval. A tak jsem prostě a jednoduše strávila víkend jako rozhodčí, který bez obalu kritizuje, a jako alkoholik/vysokoškolák, který konzumuje každou noc do pozdních večerních/brzkých raních hodin. Už mě to nějak zmáhá, a proto to všechno léčím zimním spánkem.

Náprava

Po předchozím velice optimistickém postu se navracím ke své obvyklé depresi a skepticismu. Jeden kamarád mi říkal, že se dřív stresoval ze zkoušek. Pak s tím přestal, ale po čase se začal stresovat z toho, že se nestresuje. Pak ale i to přešlo a teď s ním nic nehne. A já se obávám, že na sobě začínám pozorovat stejný průběh, ale ve velice zrychlené verzi. Aktuálně se totiž stresuji z toho, že se nestresuji ze zkoušky, což může být důsledek toho, že když jsem se z nich stresovala a měla pocit, že nic neumím, nakonec jsem dostala jedničku. Obávám se ale, že zítra už zkoušejícího neoblbnu.

Matters of the heart

Listening to The Beatles, my mind was racing. Is it really true that All You Need Is Love? Even if you really fall in love, the great issue is reciprocity. And even when that is ensured there is million other circumstances which may sabotage the relationship. And all it leaves you with is broken heart and loneliness. So should we still try to seek love? Definitely! Because if we ever are lucky and find our soulmate we can listen to The Beatles and nodd.

Hloupost a populismus zvítězí nad rozumem a reformami?

Nejnovější vývoj na české politické scéně mě děsí, ale asi je spíš s podivem, že k němu nedošlo už dřív. Pokud hodlá ODS s reformami skončit, kvůli veřejnosti naočkované Paroubkem, tak to bude velká škoda. Nejvtipnějším paradoxem je, že většině lidí beztak vadí spíš 30 Kč za položku na receptu a 30 Kč u lékaře klidně zaplatí. Ale i tak zvolili Paroubka s Rathem, kteří slíbili zrušit poplatky u doktora v krajských nemocnicích, což nakonec ovlivní jen velmi málo lidí a bude se navíc s největší pravděpodobností jednat o obcházení zákona. Přesto přese všechno se musím obdivovat velmi dlouho trvající podpoře Topolánka Julínkovi a to i za cenu prohraných voleb. V porovnání s minulými ministry zdravotnictví vydržel dlouho a konečně něco udělal. Výměna ministra Julínka je doufám jen změnou tváře a ne změnou přístupu.

Úvaha

Dopravní prostředk jsou bezpochyby panoptikem. Můžete potkat absolutně jakýkoliv typ člověka, včetně zjevných bláznů. Co mě ale zarazilo na jedné cestě zpět na kolej, byla úvaha nad tím, jestli si lidé, ať už vědomě nebo podvědomě, vybírají jestli budou sedět ve směru jízdy, proti směru jízdy, nebo případně bokem, a to nakolik to odráží jejich obecný postoj k životu. Například mi došlo, že já většinou sedím zády ke směru jízdy a vidím tak jenom cestu, kterou bus/vlak už ujel. A zároveň v životě mám pocit, že nevím kam jedu a jen se dívám na to, co je za mnou. Proto mě napadá - jsou lidé sedící zády ke směru jízdy tažení do neznáma? A vědí lidé, kteří vidí kam vozidlo směřuje, kam směřují v životě? A co ti, kteří sedí bokem? Údajně je to nezdravé pro páteř, ale co když to zároveň znamená, že mají nějaký směr, ale není to jejich rozhodnutí a tak se za ním ještě úplně nevydali. A tak ubližují nejenom svojí páteři, ale i sami sobě.