Jaro je tady

Je spousta důvodů, proč mít radost z toho, že je jaro konečně tady - bude tepleji, kytičky rozkvetou a travička se zelená. Jenže když přijde jaro, přichází taky změna zimního času na letní. Existuje jen málo věcí, které nenávidím méně než právě změnu času. Zjevně ale nejsem jediná, kdo s tím má problém. Paní, kterou jsem potkala na zastávce tato záležitost překvapila a přišla na bus o hodinu později než měl jet. Lidé zmateně bloumali po nádražích a byli nevrlí. A proč tohle všechno? Žádná energie se neušetří:-( Změna Z letního času je skvělá(můžete spát o hodinu dýl, na vlak v nejhorším případě přijdete o hodinu dřív, ale stihnete ho...), ale změna NA letní čas je prostě hnus. A proto: ZRUŠME LETNÍ ČAS!!!

Baníčku my jsme s tebou

Malá Kristýnka neměla zase co dělat s načatou sobotou, a tak se rozhodla brigádničit. Ke své smůle si ale vybrala práci na severní tribuně fotbalového stadionu v Olomouci, kde se pro tento zápas usídlili Baníkovci, a tak byla svědkem jejich úžasné slušnosti, ukázněnosti a střízlivosti. Celé utkání zahájili házením zmuchlaných papírů a pásek do pokladen, pokračovali pyrotechnikou a dýmovnicemi a celkový dojem podpořili založením ohně na tribuně. Když v bufetu došlo pivo, rozhodli se své rozhořčení dát najevo tak, že židlí rozmlátili skleněné okýnko, a následně se porvali mezi sebou. Jinak byli ale veskrze milí. Několik z nich mi nabídlo "ošoustat mě přímo na místě" někteří by byli tak laskavi, že by počkali po zápase. Zimu, která mi byla, alespoň z části omezil ohýnek na tribuně, i když jsem se bála aby v kombinaci s dechem některých zúčastněných nevyvolal výbuch. Nakonec jsem vyvázla zcela v pořádku a mohla obdivovat policejní koně, kteří by klidně mohli být ukazováni někde na výstavách(jestli něco takového v případě koňů existuje).

Pojednosvětová deprese

Tento týden se v Olomouci konal Jeden svět, který jako obvykle přinesl depresi z toho jakk je tenhle svět v pytli. Ale vezmu to postupně. Oproti loňskému a předloňskému festivalu mě zaujalo mnohem míň filmů, asi to bylo tím, že jsem nijak zvlášť netoužila po tom vidět patý film o tom samém - Lukašenkově režimu v Bělorusku, který nepřinášel nic nového... Přesto jsem byla na pěti projekcích. Film Za Darfúr/Darfur Now byl poměrně dobrý nicméně vyzníval velice optimisticky, což se od amerického filmu asi dá čekat. Mě na tom zarazilo jakk moc lidi v Darfúru věří v to, že je západ zachrání, že mezinárodní jednotky přijdou a pomůžou vyřešit situaci(což se pravděpodobně nikdy nestane, kvůli Číně a Rusku, kteří mají v Security Council právo veta, a tak nepřipustí misi UN v Sudanu). Zarazilo mě jak moc toho lidé v Dárfúru ví o ICC a že dokonce znají jméno žalobce zabývajícího se jejich situací.
Na projekci Dopis Anně bylo vidět jaká je situace v Rusku a taky postupné omezování svobody slova v zemi(např.tak, že nepohodlné zabijí a ostatní se začnou bát) Následná diskuze se senátorem Štětinou pro mě byla rájem na zemi, neboť ho miluji:D Jeho názory v 99 procentech souhlasí s tím, co si myslím... Jednosvětové publikum se uázalo být většinově protiklausovské neboť panu Štětinovi tleskalo za to že pro Klause nehlasoval.
Nejděsivějším filmem byl snímek Kongo: Hluboké Ticho o ženách a dětech v kongu, které jsou masově znásilňovány, a o tom jaké ticho okolo celé záležitosti panuje. Oběti jsou staré od dvou do osmdesáti let a nejsou "jen znásilněny" ale i zohaveny, a to tak, že jim klacky, puškami nebo čímkoliv co je po ruce roztrhají vaginu, dělohu, močovod a řiť, takže už nemůžou nikdy normálně fungovat. Jejich rodiny a vesnice se jich zbaví a ony nemají kam jít. Ve filmu byly i rozhovory s vojáky, kteří tohle všechno páchají - vysvětlení se různí-jsou ubozí muži v buši, kteří nemají čas se se ženou dohadovat, dodá jim to sílu v boji a znásilněné by měly být vlastně rády, že přispějí k vítězství v boji apod. Přestože vojáci podle svých slov znají lektvar, který zabraňuje přenosu HIV, je asi 30% obětí nakaženo. And nobody cares...
Na celém filmu mě zaujalo i to, jak se kino po skončení projekce v podstatě mlčky vyprázdnilo. Co se taky na to dá říct?

...

Před necelým týdnem jsem potkala Bobo (pro ty z vás kdo netuší o koho jde - Bobošíkovou) a mohla naživo vidět její růžovo-fialový kostým, lodičky s vysokánským podpatkem a dlouhatánské nehty, a to ani nemluvím o úžasném účesu. Měla bych tedy být velice šťastna, že se mi konečně podařilo spatřit můj vzor naživo. Bohužel to kazí mnoho věcí - například to, že jsem strávila kvůli tomuto momentu ve vlaku necelých šest hodin, nedostatek žvástů v její řeči nebo to, že jsem nestihla navštívit pražské Starbucks.
Proč jen pár prkotin naruší skvělý zážitek?
Naštěstí se dnes v televizi objeví můj oblíbený pořad - Detektor:-)
A hlavně tenhle týden probíhá v Olomouci Jeden svět a já se už nemůžu dočkat nejbližší projekce. Budu brečet, budu doufat, budu naivní a budu si zoufat.

Starý muž

V místě mého bývalého bydliště je starý dům. Nepředstavujte si pod tím rozpadající se barabiznu, tou je spíš mé bývalé bydliště, spíš je to prostě dům, který byl postaven před více než dvaceti lety.
V přízemí tohoto domu je malý obchod. Jmenuje se Staré věci a jeho součástí je i brusírna nožů. Vždy, když jdu okolo, stojí ve výloze starý pán a vyhlíží zákazníky. Je smutný a já se bojím, že zákazníci nikdy nepřijdou. Přepadl mě proto záchvat staromilectví, a tak si postěžuju: Kam zmizely všechny ty obchůdky, kde vás znali, kde jste potkali své sousedy a probrali nejnovější drby? Dnes už jsou jen supermarkety a hypermarkety, před kterými vás poznávají akorát tak bezdomovci, sousedy neznáte...
Ach jo

BOBO FOR PRESIDENT

Celý svět mě zklamal. Nejlepší kandidátka ze všech se nestala první prezidentkou České republiky. A já teď truchlím a plánuji státní převrat, jehož cílem by bylo dosadit Bobošíkovou na Hrad. Iniciativa Bobo for president přijímá členy, takže pokud byste se chtěli zapojit a změnit budoucnost Česka, stále ještě můžete:-)
Nejprve bychom se vyzbrojili různými zbraněmi(lékořicové pendreky, želé, hadice nefunkčního vysavače...) a pak bychom vzali útokem všechna média v zemi. Z nich bychom vysílali osvětné pořady o skvělé paní Bobošíkové, aby i natvrdlý český národ pochopil, že ona jediná nás může zachránit... A až přesvědčíme průměrné ožraly z hospod nastává fáze tři - dopravit Bobo z Bruselu do Česka, aby mohla být hned po převratu dosazena na Hrad. A konečně fáze čtyři, ve které se s našimi zbraněmi vrhneme na Hrad a do Parlamentu a zajmeme všechny, kdo se nám postaví na odpor. Budou podrobeni rafinovanému mučení punčovými řezy a větrníky, až nakonec vypustí duši. Běda těm kdo nebudou s námi! MUHEHEHE

Detektor

Na televizi se dívám docela hodně. Někteří by mě možná i označili za televizního maniaka. Mezi věci, které mám hodně ráda se zařadil poslední dobou např. Prison Break. To ale nic nemění na tom, že mým celkově nejoblíbenějším televizním pořadem je Detektor. Vždycky mě pobaví. Dozvím se mnoho věcí, které jsem do té doby netušila. Poslední díl se týkal kruhů v obilí, které nyní po náležitém poučení nazývám agropiktogramy. Slovy moderátora: "Jen velký skeptik by si troufl tvrdit, že agropiktogramy byly vytvořeny pouze znuděnými lidmi." A tak Česká televize prokázala, že zatímco zbytek světa tápe ve tmě, my v Česku už víme, že mimozemšťani existují...
Ale teď vážně: Nechápu, jak se z peněz lidí poctivě platících poplatky mohou financovat tak neuvěřitelné bláboly. Sice se zrovna u tohohle zasměju, ale jímá mě hrůza při pomyšlení, že by to nědo mohl brát vážně a že je to produkce veřejnoprávní televize. Chjo
Faktem je, že by mě v tomto státě už nemělo raději zarážet nic. Jinak budu v pátek zase zírat. Mým favoritem nebo vlastně favoritkou na prezidenta nebo vlastně prezidentku je Bobošíková, tak doufám, že všem vytře zraky. Bobošíková for president! (just a note: not meant seriously!!!!)

Mala skvrna neexistuje...

Maturitní ples byl vtipný. Na to jaká je naše třída se nad očekávání vydařil, to mi ale nebrání v lehkém disappointment. Utrpely totiz me saty. Nevim kdy, nevim jak, ale podarilo se mi na nich udelat skvrnu, pravdepodobne od kolomazi nebo jineho sajrajtu. A to me ted bude stat nekolik tisic(musim je odkoupit od pujcovny)...
A dosla jsem diky tomu k nazoru ze male skvrny neexistuji. At je problem maly nebo velky, stejne je to problem. Skvrnka na stesti v zivote se rozpiji az se stane skvrnou a pak pohromou... Spousta malych skvrn na friendship se muze stat smrtici chorobou. Kazdopadne kdykoliv se objevi skvrna at je sebemensi uz neni nic dokonale...
Dnes jsem o sobe zjistila scary vec - nejsem cistic skvrn. A to jak na satech(ani priotraveni se perchlorethylenem nepomohlo), tak v zivote. Doufam, ze budete lepsimi cistici nez ja!

Žloutenka

Na Hejčíně se vyskytlo podezření na žloutenku. Scary as it sounds jsem to využila aspoň jakko důvod pro absenci:-) Ale přemýšlení nad tím jestli třeba křeč, kterou jsem dostala do nohy, není příznakem žloutenky mě docela zarazila. Ukazuje to na paranoiu, kterou do nás může zasít kdokoliv a cokoliv. Malý hraboš se usadí v naší hlavě a hryže a hryže. A to nemluvím jenom o žloutence ale i o čemkoliv jiným...

:D

It´s a common belief we do not appreciate what we have until we lose it. I experienced that just today. And though it was just a small issue I finally and officially admit: I am addicted to Facebook... Believe it or not, when I got to the page which said that my account is currently unavailable due to some maintainance (I have no idea what that meant) and it could take up to few hours till I can get to it, the only reaction I got from myself was: What the fuck? Few hours?!
How can they even say few...

Abdc

Chtela jsem se pokusit napsat něco optimistického po delší době. Když jsem o tom přemýšlela, došla jsem k závěru, že jsem hrozně depressed a jediná věc, ze které jsem měla v poslední době radost, byla, že jsem si vybrala šaty na ples. A to mi přijde jako dost smutná věc.
Takže budu aspoň popisovat: Konečně to vypadá, že máme nástup(na maturiťáku) docela v kupě. I když se podařilo při řešení všech těch věcí okolo nasrat několik lidí(me included) a já budu doufat, že se při kankánu nezabiju.

Talismany

Mé bytí se dělí na dvě jsoucna. Hmm, koukam, že už mě hodiny Halounové hodně poznamenaly. Má osobnost má svou racionální a iracionální část. Ta racionální na talismany nevěří, nevěří ani na štěstí a předpokládá, že vše se děje podle nějakých hůře či lépe definovatelných drah. Dnes se ale projevuje má iracionální část. Jak jsem zjistila, nebo aspoň jedna moje polovina, mám také já talisman. Ode dneška se jím stal malý slon-přívěšek, který mi k Vánocům dala Peťa:-) Pomáhal mi při mock maturitě s chemie a přežila jsem i biologii s Vasilem. Sice je to asi placebo - mám talisman, všechno bude super - ale to neva...

WTF

Nový rok. Lidi si berou předsevzetí, doufají, že bude líp.
Pokud jste skvěle naladěni raději nečtěte dál. Dostala jsem totiž novoroční depresi. Vlastně ne depresi jenom blbou náladu, ale i tak to stačí na to abych byla v prdeli. (Tereza má pravdu v jedné věci - asi jsem furt v řiti.) Pořád to tak nějak šlo. Jenže teď mám pocit, že se to všechno rozpadá, že k sobě nic nepasuje a že je všechno špatně. Jakoby se všechny malé kousky skládačky, který tak dlouho držela pohromadě jenom vůle, definitivně rozpadly.
Nastupuje léčba: udělání pořádku ve věcech. Začínám pomalu ve svém bývalém bydlišti, snad budu pokračovat ve svém současném bydlišti:D Tak nějak doufám, že když se udělá pořádek navenek dostane se to i dovnitř.
Nedělám to kvůli tomu, že je nový rok a že bych proto měla něco změnit. Dělám to proto, že už nemůžu dál a tohle je poslední pokus to všechno nějak zvládnout.
Warning! Do not mention this post when talking to me. I am gonna try having the happy outside and hope that somehow it will help to recover the inside.

Vánoce

Rok se s rokem sešel a Vánoce jsou opět tady. Všichni máme být šťastní a veselí. Faktem je, že nakonec stejně většina z nás cití jenom vyčerpání, jsme vynervovaní z toho jestli to všechno stihneme, ti nerozhodnější z nás trpí traumaty z vybírání dárků a Vánoce - svátky klidu a míru - se kvůli výše zmíněnému mění ve vysoce výbušnou směs hádek a depresí.
Převapivé je, že přestože letošek byl první rok, kdy jsem neslavila Vánoce se všemi členy své rodiny(jen s její částí), jsem si je poprvé aspoň trochu užila.
Stresy z vybírání dárků sice proběhly, ale zbytek byl ve znamení relaxace a dělaní jenom toho, co jsem chtěla(no dobře uznávám, že to byl z velké části jen spánek:-))
S Luckou jsme splnily některé tradice, např. jsme házely botou nebo věštily budoucnost pomocí šálků(já vím, nejsou to takové uplně tradiční tradice). Nejvíce asi obvyklé představě vánočních obyčejů bylo krájení jablíčka na půl:-) a překvapení: ani jedna z nás neumře takže se i v příštím roce máte na co těšit:-)

Vídeň

Zápis by vydal skoro na knihu, takkže to zkrátím:
Vídeň byla skvělá. Skvělá až na pár detailů. Předně - nikdy nevěřte lidem, kteří se tváří, že ví... Ale hlavně mám další zkušenost s Českými Drahami, po které se budu asi vlakové dopravě vyhýbat jak jen to bude možné. Byla jsem seřvána prodavačkou za to, že jsem si dovolila posunout zeřízení na placení kartou o asi deset centimetrů. Vlak měl zpoždění-proč mě to nepřekvapuje? Po přejetí do Rakouska bylo zcela jasně vidět drastický rozdíl mezi českým a rakouským vlakovým personálem. Whatever
Kousalová nás jako obvykle zásobovala informacemi typu Evžen Savojský byl velice ošklivý a mezi lety xxxx-xxxx postavil Belvedér... Historická data a podobně "užitečné" informace sypala z rukávu a my byli zpraženi jejím Pohledem, pokud jsme si dovolili vyrušovat.
A po tomto zdrcujícím zkrácení mám vzkaz pro Terezu, jestli si tohle kdy přečte:
Není to v pohodě, jsem na tebe nasraná a nedovedu si skoro představit, že se přes to, cos udělala, kdy přenesu.

Fobie

Je spousta věcí, které mě děsí. Nedávno jsem přemýšlela o dvém duševním zdraví(nebo spíš jeho absenci) a napadlo mě udělat seznam mých obsesí. Naneštěstí by byl mnohem delší než předchozí příspěvek (Praha-3). Jen jsem vás chtěla oficiálně varovat, že pokud se někdy budu chovat absolutně nelogicky - je to možná způsobené některou z mých šílených fobií.

Praha-3

Posilněni bagetou z Panerie jsme se vydali na průzkum. Dobrá čajovna nás sice mohla hostit do půl desáté, nicméně vzhledem k tomu, že nesahá té olomoucké ani po kotníky, nezdrželi jsme se příliš dlouho. Naše návštěva byla zahájena sezením ve velice stísněném prostoru(když to řeknu já tak je to už něco) u krabice místo stolku hned za dveřmi, a tak jsme hladově koukali na všechny lidi okkolo a doufali, že některý z nich nakonec odejde pod tíhou našich zraků... První to vzdal jeden kluk s holkou a my tak pyšně zaujali jejich místo:-)
Dobrá čajovna v Praze se nedá ani trochu srovnávat s tou olomouckou. Nevím jestli bohužel(byla shitty) nebo bohudík(já chodím mnohem častěji do té olomoucké, takže mám vlastně štěstí že situace naní opačná)...
Bohužel ani Dobrá čajovna jakkoliv špatná nás nemohla hostit déle než do půl desáte, a tak jsme byli nuceni se vydat na strastiplnou cestu. Noc jsme strávili povětšinou pendlováním mezi Staroměstským a Václavským náměstím. Zakoupili jsme ještě nějaké energy drinky abychom přežili celou noc a vydali se na menší procházku po Kampě, před tím, než se zakopáme na několik hodin do už možná dříve zmiňovaného baru. Bohužel jak už jsem asi psala, bar byl obsazen čtyřprocentní menšinou, proti které jinak vůbec nic nemám, ale v tu chvíli jsem je chtěla všechny zabít. Znamenalo to totiž, že se musíme celý zbytek noci poflakovat po Václaváku. HURÁ:-)
A tak jsme tak nějakk hledali místo k přežití až jsme nakonec zakotvili v KFC. Nikdy jsem si nemyslela, že budu tak šťastná v nějakém fast foodu. Naši společníci sice byli lehce hmm zvláštní... Nejvíce mě zaujal opilý Brit v dámském oblečení, paruce a se spoustou rtěnky okolo pusy(nikoli na...). Nakonec svou zadní částí těla rozmačkal společníkkovi večeři a následně se odporoučeli. Honza se po chvilce vrátil zcela zděšený a zničený ze záchodu a oznámi mi, že na pánských záchodech "byly porušeny přírodní zákony, třeba ten gravitační", což se projevovalo především(teď přemýšlím jak to napsat politicky korektně) produkty lidského trávicího procesu zahrnujícího střeva umístěnými na stropě oné místnosti. Následně jsme byli pobaveni dealerem, který prodával paní vzhledu zazobané matky sáček s jistým práškem přímo za okny KFC. Asi mu nedošlo, že by za okny mohl někdo sedět, nebo prostě nepovažuje prodej drog za něco s čím by se měl aspoň snažit předstírat snahu o bytí nenápadný.
Když už jsme nemohli sedět v KFC přesunuli jsme se do McDonalds, které ale bylo o dost úděsnější. Vymysleli jsme skvělý plán, který skoro neměl chybu - přečkáme zbytek času do odjezdu na pražském hlavním nádraží mezi bezdomovci. Ukázalo se, že přece jen nejsme tak geniální jak jsme si mysleli, a že nádraží je mezi (už si to asi nepomatuju přesně) 1:30 a 3:45 nebo tak nějak uzavřené. A tak jsme opět pochodovali po Václaváku. Dealeři na nás pomrkávali a usmívali se. ASi jim bylo jasné, že jsme v posledním tažení...
Nakonec jsme se vlaku dočkali, přestože jsem se už trochu obávala smrti umrznutím. Ve vlaku jsme velice rychle usli(nedivte se při tom jaké tam bylo teplíčko).
Po příjezdu do Olomouce jsem ale trochu byla překvapená množstvím lidí, které se v sobotu v osm ráno vyskytují ve městě.l. Sice jsem byla ve stavu schopném uvěřit čemukoliv, ale nakonec jsem přece jen byla schopná dedukce/indukce (nikdy nevím:D) a došlo mi, že je Open Day na Univerzitě Palackého. Ani to mě ale nezastavilo na cestě do postele:-)

Vasil

Dnes se ve škole objevil zajímavý text, kkterý považuji za hodný publikace na svém blogu. Nehejčíňákům sice asi mnoho neřekne, ale Hejčíňáci se snad pobaví...

Rudá pravda

Proč by se Mgr. Hana Vasiljevová měla stát prezidentkou ČR?

Šok! V nedávné době se objevily se spekulace o tom, že se chce Mgr. Hana Vasiljevová stát ředitelkou hejčínského gymnázia, ve skutečnosti však míří mnohem výš. To, že byla Mgr. Hana Vasiljevová vybrána jako kanditátka na prezidentku ČR, dalece přesahuje i ty nejodvážnější představy. Když předsedové všech politických stran oznámili, že se shodli na jediném kandidátovi, všem spadla čelist a mysleli si, že je nakazil nový virus. Realita byla jiná: „Vasil nás spasil!“ tvrdí Jiří Paroubek, kterému se výše jmenovaná podívala na zoubek. „Její znalosti biologie jsou šokující.Všichni ji milujeme! Je inteligentní, reprezentativního vzhledu, mladá a sympatická. Navíc umí skvěle anglicky. Nemohli jsme si vybrat lepší kandidátku, tvrdí se v kuloárech. Posílila by naše zemědělství tím, že by v první pětiletce zvýšila produkci krup o 150% a ve druhé dokonce o dalších 250%. Jen ona ví, jak správně vy(u)žít dotace z fondů EU.

Naše budoucí prezidentka pokračuje v Klausově doktríně a tvrdí: „Globální oteplování neexistuje a kdyby přece jen existovalo, tak je způsobeno globalizací, proto je jedinou účinou zbraní proti globálnímu oteplování vyvarování se konzumace produktů typu coca-cola, káva nebo úzkostlivé vyhýbání se řetězcům typu McDonalds a KFC.“ Navíc navrhuje vytvoření Červené knihy, která by obsahovala seznam zakázaných věcí. Tento dokument by měl být ratifikován všemi vládami a Valným shromážděním OSN v průběhu příštích týdnů. Pokud se tak nestane, Vasil vyhrožuje násilím. Viva la revolution!Budoucí prezidentka se staví zády multikulturnímu světu, který přináší spoustu konfliktů a násilí. Řekněme ne šíření amerického imperialismu! Při minulém zájezdu do rakouských Alp došlo ke klíčovému setkání s prezidenty zemí G8. S prezidentem Putinem se rychle seznámila a odešli za blíže nejmenovaný strom (byl to smrk). Následovalo její prohlášení: „Jen on je opravdový muž a ví, jak mě učinit šťastnou.“

ZLOMTE VAZ A VOLTE VAS!

(Tedy zatím ne, protože neexistuje přímá volba prezidenta… Taky se vám tak ulevilo? Ale co udělá Vasil, aby si ulevil? Vylije si zlost na studenty? A co na to Jan Tleskač?)

Připomínky zasílejte redakci na: vasilnasspasil@email.cz

Praha-2

Poté, co jsem se absolutně znemožnila na stanici Dejvická(viz předchozí post) jsme nakoknec vyrazili správným směrem a dorazili s mírným zpožděním na VŠCHT. Škola vypadala velice sympaticky - uvažuji o tom, že se tam na asi dva obory budu hlásit. Mají svůj vlastní pivovárek(bohužel ne pro studentské účely) a vyučující byli velice zajímaví - jednomu například chyběl kus ucha...
Zaměstnanci VŠCHT asi měli původně dobrý záměr a to pohostit nás obědem v menze, ale obávám se, že to zafungovala spíš jako mínus než jako plus. Maso bylo ještě podeševovitější než to z naší školní jídelny a místo brusinek byla u svíčkové jahodová marmeláda... Musí se ale nechat, že si mě naprosto získali tím, že měli v nabídce nápojů tonic, to se hned tak nepoštěstí.
Můj spoluvýletník Honza(mimochodem za celou akkci odpovědný) řekl svým rodičům, že má zajištěný nocleh a že se vrátí až další den ráno, což nás oba zavazovalo k noci strávené v Pražském centru. Byli jsme velice unavení už při prohlídce VŠCHT, ale nějaká velice laskavá slečna nám ukázala, kterým směrem je automat na kafe a my se posilněni vydali směr nádraží abychom zjistili jak jezdí v noci vlaky Praha-Olomouc. Paní v informačním okénku nám ochotně sdělila, že poslední jede o půlnoci. Honza ještě položil dotaz typu: "A pak první ranní jede kdy? Víte kdyby se nám ta prohlídka města protáhla..." Za což jsme si vysloužili podezřelý pohled.
V plánu bylo sightseeing, poté večeře, a pak jeden bar, o kterém Honza věděl, že má otevřeno až do pěti do rána(první ranní vlak jel 4:45) Když jsme se o notnou dobu později k onomu baru vypravili, vyšlo najevo, že pro tu noc jej má zamluvený nějaká soukromá akce - homosexuálové z celé Evropy se sjeli... Vzhledem ke kapacitě baru jich bylo odhadem tak pět set. To z nás učinilo bezdomovce, kteří hledali kam se vrtnout před odporným mrazem. Jak jsme uspěli se dozvíte už brzy. Musím běžet...

Praha-1

Vse vlastne zacalo skvelou session v cajovne ve ctvrtek. Skvele jsme pokecali s kamosema, pokourili dymku(vážně nás potěšilo když nám čajovna věnovala třetí jako pozornost podniku:D) a já šla spát až někdy v jedenáct. Nemohla jsem usnout(asi kvůli přemíře voňavého tabáku) a tak jsem nakonec spala jen asi dvě hodiny... Další den mě totiž čekala strastiplná pouť do Prahy na Den otevřených dveří VSCHT a vlak odjížděl už o půl šesté ráno. Asi si říkáte jak jsem to já, chronicky nedochvilný a ospalý člověk mohla zvládnout po dvou hodinách spánku, ale nějak se stal zázrak a já dokonce deset minut před odjezdem vlaku byla na nádraží.
Cesta se ale změnila v hrozný zážitek v moment, kdy jsme zjistili, že jediný relativně volný vagón nám ČD vyměnily za mrazák. Topení nefungovalo, ale jakožto ohleduplní lidé, nás průvodčí obdařili pěknou dávkou ledového vzduchu z klimatizace - asi aby nám pořádně zchladili nervy...
Po příjezdu do Prahy(s 45ti minutovým zpožděním) jsme byli natolik vymrazení, že jsem ještě asi hodinu poté necítila konečky prstů na nohách, což vzhledem k jejich malé vzdálenosti k hlavě a tedy krátké dráze jakéhokoliv impulsu je dosti dobrým důkazem o pohodlí cesty...
Má důvěra v mého cestovního společníka Honzu byla těžce otřesena ve chvíli kdy jsem zjistila, že on úplně stejně jako já nemá tušení, kde se VSCHT nachází. Jediné upřesnění bylo kdesi v Dejvicích... Ti z vás, kteří jsou již ostřílenými mazáky nebo se dokonce v Praze narodili a žijí tam delší dobu se nám ubohým vesničanům ve velkoměstě jistě již teď musí velice smát.
Shromáždila jsem veškerý potenciál svého mozku a zaměřila se na jedinou myšlenku - Dejvice. Můj orientační smysl mě nejdříve zrádně ponoukal zamířit směr jihovýchod, ale nakonec jsem přece jen našla stanici metra Dejvická a my byli aspoň na moment zachráněni...
Na konečné linky A jsme se ale opět odhalili jakožto vesničtí balíci. Sice jsem nejdříve rafinovaně chtěla využít informačního portálu města Prahy, který se nacházel přímo ve stanici, nicméně všechno bylo ztraceno ve chvíli, kdy jsem omylem stiskla kulaté tlačítko, pod kterým jak jsem později zjistila bylo napsáno operátor. Vytočila se informační linka a z panelu se ozval hlas. Byl velice hlasitý aby překřičel případné přijíždějící metro, což se ukázalo být dosti zrádné, vzhledem k tomu že metra oběma směry zrovna odjela a všichni lidé se tedy mohli skvěle bavit. Jak mi později matka(ostřílená Pražačka) se zděšením v hlase řekla: "snad jste se proboha na Dejvické neptali, kde je VSCHT?!" Bohužel opak byl pravdou a já se sveřepým výrazem ve tváři(dovedete si jistě představit jak to v mém podání vypadalo) jsem se onoho hlasu zeptala, kde je VSCHT. Cestující po mě vrhali divné pohledy ale já si připadala jako velice chytré děvče:D
Pokračování brzy:-)