Not that I don't have dilemmas (moral or other). Not that they aren't more visible on my face than I think they are. Not that I don't behave oddly when I think about them. But I am always startled when I find out that my view/memory/perception of an evening is so completely different, if not opposite, from what others thought I was experiencing.
Just when I thought I was finally aware of how I seem to other people, I stand corrected.
pondělí 29. října 2012
neděle 28. října 2012
I love science
Until August, I wasn't entirely certain that I had made the right choice after high school. Was molecular biology and science in general the thing to do in life? Was it a good fit for me?
Now I know that it would have been a mistake if I had chosen anything else.
Solving little puzzles every day and hopefully solving some bigger ones in the long term is just what I need. Learning new things, trying to understand the way stuff works, combining different approaches and methods to broaden the knowledge... So far it's just my knowledge that is being broadened, but hopefully that will change sometime soon. Add a lot of coffee, a lot of time and energy and a serious lack of sleep and it basically gives you the idea about what I have been doing lately.
Now I know that it would have been a mistake if I had chosen anything else.
Solving little puzzles every day and hopefully solving some bigger ones in the long term is just what I need. Learning new things, trying to understand the way stuff works, combining different approaches and methods to broaden the knowledge... So far it's just my knowledge that is being broadened, but hopefully that will change sometime soon. Add a lot of coffee, a lot of time and energy and a serious lack of sleep and it basically gives you the idea about what I have been doing lately.
pátek 26. října 2012
Prostřeno je peklo
Jak asi mnoho lidí ví, mám sklony ke kompulzivnímu sledování seriálů. You name it, I have seen it (almost). Ve chvíli slabosti jsem vygooglovala pořad Prostřeno. Babička mi o něm kdysi říkala a děsně se jí to líbilo. Tak jsem to zkusila. Ó, můj bože!
Pořad je založený na tom, že každý týden je skupina pěti lidí, kteří se navzájem navštěvují na večeři a pak se navzájem hodnotí. Pominu-li, že reálně existuje čas, kdy hosté mají "šmejdit" a hodnotit, je ten případ krásnou ukázkou lidské hlouposti.
Obzvlášť vynikající je, když se vyloženě hloupí lidé snaží najít fiktivní důvody, proč dávají jinému soutěžícímu málo bodů. Peroxidová blondýna, čtyřicítka, v domácnosti, hrdě nosící tank tops, postupně zjišťuje, že nejí vůbec nic jiného, než to, co vaří ona sama. Při střelbě ze vzduchovky trefí sama sebe. Nevyhovuje jí zábava, protože očekávala, "že bysme si mohli zahrát Člověče, nezlob se." Opilec, který má problém artikulovat, říká o dýňové polévce, že: "to čekal takové šťavnatější, že ne dýně, je normální člověk, když se postavíte, vlastně máte strašidla, takže vlastně ta polívka mi připadala jako strašidla." Ach jo..
Pořad je založený na tom, že každý týden je skupina pěti lidí, kteří se navzájem navštěvují na večeři a pak se navzájem hodnotí. Pominu-li, že reálně existuje čas, kdy hosté mají "šmejdit" a hodnotit, je ten případ krásnou ukázkou lidské hlouposti.
Obzvlášť vynikající je, když se vyloženě hloupí lidé snaží najít fiktivní důvody, proč dávají jinému soutěžícímu málo bodů. Peroxidová blondýna, čtyřicítka, v domácnosti, hrdě nosící tank tops, postupně zjišťuje, že nejí vůbec nic jiného, než to, co vaří ona sama. Při střelbě ze vzduchovky trefí sama sebe. Nevyhovuje jí zábava, protože očekávala, "že bysme si mohli zahrát Člověče, nezlob se." Opilec, který má problém artikulovat, říká o dýňové polévce, že: "to čekal takové šťavnatější, že ne dýně, je normální člověk, když se postavíte, vlastně máte strašidla, takže vlastně ta polívka mi připadala jako strašidla." Ach jo..
sobota 13. října 2012
The MBTI system
Striving to understand how human psyche works and why different people see things differently I enrolled in an MBTI course. Basically the system classifies people according to their natural preferences into 16 types. There are four basic dichotomies - extroverted/introverted, sensing/intuition, thinking/feeling, judging/perceiving. The names for each of these are kind of misleading, since some come from Jung and differ from our understanding of what for example intuition is. If you would like to read more on the issue, google it:-) Wikipedia page also gives some basic idea.
Finding out what your type is should help you understand why you see things the way you do and why others might see them differently. MBTI describes just inborn preferences, one may be trained to behave like the opposite type - for example people without the natural tendency to plan may be brought up by their parents to plan extensively etc.
I am still not entirely sure how close is the MBTI to science and how much to astrology, however the results make sense and it seems logical that people can be divided into types based on how they think and what they do. Which is why I am inclined to believe the former.
It was interesting to see, how other people look at things and what may come natural to them.
Now that I know my type, what's next? Probably keeping calm and carrying on:-)
Finding out what your type is should help you understand why you see things the way you do and why others might see them differently. MBTI describes just inborn preferences, one may be trained to behave like the opposite type - for example people without the natural tendency to plan may be brought up by their parents to plan extensively etc.
I am still not entirely sure how close is the MBTI to science and how much to astrology, however the results make sense and it seems logical that people can be divided into types based on how they think and what they do. Which is why I am inclined to believe the former.
It was interesting to see, how other people look at things and what may come natural to them.
Now that I know my type, what's next? Probably keeping calm and carrying on:-)
čtvrtek 20. září 2012
The high point of my day was when my ass got asked out. I assume that it was my ass since that was the only part of me that the guy could have seen from behind, when he started asking if he could talk to me. And he wasn't drunk or with his guy friends or anything, he was dead serious. Do people do that? Just ask someone out on the street? Most importantly, do they do it when they can't even see the person's face until they are in the middle of asking them?
Anyway it totally overshadowed the fact that I got a bachelor degree today. What is a degree compared to a handsome stranger..
Anyway it totally overshadowed the fact that I got a bachelor degree today. What is a degree compared to a handsome stranger..
sobota 15. září 2012
A puff of smoke
Don't you sometimes just want to be a smoker?
I smoked a few cigarettes in my life, mostly in bars with drinks. Then I decided that it is a bad habit, that it matters if I smoke or I don't and I stopped. Over time, I started hating it. Not just me smoking, but people around me smoking. Smokers who don't bother to throw the cigarette butts into a dustbin, or they do, but don't put it out first. Smokers, who don't care and smoke on bus stops, in the bus, on the stairs.. Smokers, who blow the smoke into your face and don't even realize it. Sitting next to a smoker or standing next to him/her in a crowded bus.
Even so, there are times, when smoking seems like a thing to do. When you have a few minutes to kill, not enough to do something or go somewhere, but too much to just stand and wait. When you are stressed out and you are in a desperate need of something to calm you down. When you just need a break since your brain is not working anymore.
Yes, there is plenty of other stuff that one can do, but why is the image of a oh-so-cool smoker and the idea of becoming him so appealing at times, even if you always end up not doing it?
I smoked a few cigarettes in my life, mostly in bars with drinks. Then I decided that it is a bad habit, that it matters if I smoke or I don't and I stopped. Over time, I started hating it. Not just me smoking, but people around me smoking. Smokers who don't bother to throw the cigarette butts into a dustbin, or they do, but don't put it out first. Smokers, who don't care and smoke on bus stops, in the bus, on the stairs.. Smokers, who blow the smoke into your face and don't even realize it. Sitting next to a smoker or standing next to him/her in a crowded bus.
Even so, there are times, when smoking seems like a thing to do. When you have a few minutes to kill, not enough to do something or go somewhere, but too much to just stand and wait. When you are stressed out and you are in a desperate need of something to calm you down. When you just need a break since your brain is not working anymore.
Yes, there is plenty of other stuff that one can do, but why is the image of a oh-so-cool smoker and the idea of becoming him so appealing at times, even if you always end up not doing it?
čtvrtek 6. září 2012
Multipolar
Our perception is a matter so complicated, so incomprehensible that no-one can really determine what makes us see, what we see. Feel, what we feel. Experience, what we experience.
Within one day I have felt the pain of the world so pressing, that I felt like I could not go on. I felt a loss and a heartbreak, all being just a cruel trick of memory. Within the exact same day I have also experienced the absolute beauty of everything around me. Every blade of grass, every ray of sunlight, every feature of every face I saw was so graceful and alluring at the same time. It seemed like everything was permanent and indestructible, destined to be perfect forever.
How can one world bear such urgency and such laziness, such heartache and such love, so much honesty and so much lies? Why do we see the same things, the same people, the same situations with different eyes every time we look at them?
Within one day I have felt the pain of the world so pressing, that I felt like I could not go on. I felt a loss and a heartbreak, all being just a cruel trick of memory. Within the exact same day I have also experienced the absolute beauty of everything around me. Every blade of grass, every ray of sunlight, every feature of every face I saw was so graceful and alluring at the same time. It seemed like everything was permanent and indestructible, destined to be perfect forever.
How can one world bear such urgency and such laziness, such heartache and such love, so much honesty and so much lies? Why do we see the same things, the same people, the same situations with different eyes every time we look at them?
pondělí 3. září 2012
When you break up with a boy, you tell other people that "you broke up." When you have an argument with a friend, you tell mere acquaintances that "you had an exchange of opinions and possibly some differences" but you do not go into details. When your supervisor does not respond to most of your questions and does not meet the deadlines that she sets out for herself, you still write a thank you into the acknowledgement section of your thesis. And then you read her assessment of your thesis saying that you should get an A, but since you did not send her a solid draft of your thesis till a day before the deadline (not true) and still expected her to make comments and remarks (definitely not true), you acted really unprofessionally and you should get a B. Then, you think about the age-old dilemma: should I take it and make my life easier or should I fight it?
čtvrtek 30. srpna 2012
A Girl Always Needs To Be Saved
So today was a big first. I knowingly manipulated a man into doing something he might not have otherwise done. I played the helpless girl in trouble. It was a minor thing. It happened when I needed to place an order on ice cream after the deadline (I had no idea that he only works till three). The universe would not have imploded if there were no ice cream tomorrow. But I pretended that it would and that only he can prevent it and save me from being in trouble. And he agreed to make sure that the ice cream is delivered. He even mentioned something about delivering it himself.
I feel dirty all over.
I feel dirty all over.
sobota 18. srpna 2012
Gastro zážitky
No.1:
Na to, kolik jsem o vietnamské kuchyni četla na milionu food blogů, jsem ji zkusila až po velmi dlouhé době. Ne, že by se mi nechtělo. Prostě to jen nikdy nebylo zrovna příhodně po cestě. Teď už se ale můžu řadit mezi všechny gastroúchyly, neb jsem ochutnala Pho. A kdo z vás to může říct?!
Asi skoro každý..
No.2:
Cukety je zase moc. Jako každý rok. A navíc ji brácha odmítá jíst. Už jsem ale našla způsob, jak ho přechytračit: sladkou cuketovou bábovkou. Dnes otestováno a spolehlivě můžu říct, že cuketa v tom nejde cítit ani trochu. Schválně, jestli ji tam odhalí bratrovy citlivé chuťové pohárky..
No.3:
Pečená holoubata jsem sice ještě nejedla, ale představuju si, že to bude něco jako křepelka. Potěšení jsem měla včera. A dnes. A můžu konstatovat, že: a) křepelka je malá mrška, která se obtížně obírá b) když nevíte, že je v něčem nádivka, příjemně vás to překvapí c) křepelky jsou zatraceně dobré a to i ohřívané v mikrovlnce.
Na to, kolik jsem o vietnamské kuchyni četla na milionu food blogů, jsem ji zkusila až po velmi dlouhé době. Ne, že by se mi nechtělo. Prostě to jen nikdy nebylo zrovna příhodně po cestě. Teď už se ale můžu řadit mezi všechny gastroúchyly, neb jsem ochutnala Pho. A kdo z vás to může říct?!
Asi skoro každý..
No.2:
Cukety je zase moc. Jako každý rok. A navíc ji brácha odmítá jíst. Už jsem ale našla způsob, jak ho přechytračit: sladkou cuketovou bábovkou. Dnes otestováno a spolehlivě můžu říct, že cuketa v tom nejde cítit ani trochu. Schválně, jestli ji tam odhalí bratrovy citlivé chuťové pohárky..
No.3:
Pečená holoubata jsem sice ještě nejedla, ale představuju si, že to bude něco jako křepelka. Potěšení jsem měla včera. A dnes. A můžu konstatovat, že: a) křepelka je malá mrška, která se obtížně obírá b) když nevíte, že je v něčem nádivka, příjemně vás to překvapí c) křepelky jsou zatraceně dobré a to i ohřívané v mikrovlnce.
úterý 24. července 2012
Když Tesco mate zákazníka
Tesco zavádí v poslední době nový trik, který jistě zmate nejednoho zákazníka. První setkání proběhlo před týdnem a pár dny v Tescu Anděl - deky v akci za polovic. Nebo to aspoň tvrdila obří cenovka nad stojanem s dekami.
Reálně ale u pokladny naúčtovali cenu o kus vyšší - 152 Kč a nějaké drobné. Při reklamaci se ale paní, jménem tuším Libuše, místo omluvy rozhodla ukázat, zač je toho loket. Zavedla nás ke stojanu a agresivním hlasem nám vysvětlovala, že "různé druhy" znamená pouze červená a fialová, že dole na stojanu jsou malé cedulky, kde jsou rozepsané ceny pro jednotlivé barvy, že se prostě na zakoupené zboží nevztahuje akce atd. atp. A mnoha dalšími způsoby z nás místo omluvy dělala voly. Wtf? Ukázalo se, že pokud by platily malé cenovky na spodní straně stojanu, nebylo by reálně jediné zboží, na které by se vztahovala horní obří cenovka. Díky neuvěřitelné vytrvalosti a odhodlání A., za které si zaslouží obdiv, Tesco paní nakonec byla nucena uznat chybu a vrátila rozdíl cen. Na omluvu byste však čekali marně.
Dalo by se říct, že se mohlo jednat o ojedinělou záležitost a optimiticky jsem měla tendenci si to myslet, dokud jsem v neděli v Tescu na Lukách nenarazila na velmi povědomou situaci.
Zde si na velké ceduli nad stojanem můžete všimnout ceny 29,9 Kč.
Zato na malých cenovkách dole je na jedné 54,9 Kč a na druhé 44,9 Kč.
Podobná situace je k vidění i zde:
Nahoře 19,9 Kč, dole 24,9 Kč.
Ani jedno ovoce jsem si nekoupila, ale optimista moc nejsem. Rozhodně už ale vím, že velkým cedulím nevěřit a pídit se po malých.
Děsí mě, že toto může být cílená a bohužel i velmi účinná strategie. Obchodník může počítat s tím, že účtenky kontroluje málokdo a že kvůli pár korunám se půjde hádat jen pár lidí. A z těch to většina vzdá, když jim bude Tesco paní dávat jednoznačně najevo, že jsou pitomci, a dělat z nich veřejně voly.
Základní poučení tedy je (a za vulgarismus se omlouvám): nenechat si srát na hlavu a bojovat s nimi o každou korunu. I když je to směšná suma, Tesco si ji nezaslouží dostat za nic.
Reálně ale u pokladny naúčtovali cenu o kus vyšší - 152 Kč a nějaké drobné. Při reklamaci se ale paní, jménem tuším Libuše, místo omluvy rozhodla ukázat, zač je toho loket. Zavedla nás ke stojanu a agresivním hlasem nám vysvětlovala, že "různé druhy" znamená pouze červená a fialová, že dole na stojanu jsou malé cedulky, kde jsou rozepsané ceny pro jednotlivé barvy, že se prostě na zakoupené zboží nevztahuje akce atd. atp. A mnoha dalšími způsoby z nás místo omluvy dělala voly. Wtf? Ukázalo se, že pokud by platily malé cenovky na spodní straně stojanu, nebylo by reálně jediné zboží, na které by se vztahovala horní obří cenovka. Díky neuvěřitelné vytrvalosti a odhodlání A., za které si zaslouží obdiv, Tesco paní nakonec byla nucena uznat chybu a vrátila rozdíl cen. Na omluvu byste však čekali marně.
Dalo by se říct, že se mohlo jednat o ojedinělou záležitost a optimiticky jsem měla tendenci si to myslet, dokud jsem v neděli v Tescu na Lukách nenarazila na velmi povědomou situaci.
Zde si na velké ceduli nad stojanem můžete všimnout ceny 29,9 Kč.
Zato na malých cenovkách dole je na jedné 54,9 Kč a na druhé 44,9 Kč.
Podobná situace je k vidění i zde:
Nahoře 19,9 Kč, dole 24,9 Kč.
Ani jedno ovoce jsem si nekoupila, ale optimista moc nejsem. Rozhodně už ale vím, že velkým cedulím nevěřit a pídit se po malých.
Děsí mě, že toto může být cílená a bohužel i velmi účinná strategie. Obchodník může počítat s tím, že účtenky kontroluje málokdo a že kvůli pár korunám se půjde hádat jen pár lidí. A z těch to většina vzdá, když jim bude Tesco paní dávat jednoznačně najevo, že jsou pitomci, a dělat z nich veřejně voly.
Základní poučení tedy je (a za vulgarismus se omlouvám): nenechat si srát na hlavu a bojovat s nimi o každou korunu. I když je to směšná suma, Tesco si ji nezaslouží dostat za nic.
pondělí 9. července 2012
Kupón na MHD
Při nákupu šalinkarty bývaly na výběr dvě možnosti - u okénka nebo přes internet. Od doby, co na "mé" stanici metra zrušili okénko, zbývá v podstatě jen koupě přes internet.
Pominu-li všechny další aspekty Opencard, měla jednou z jejích nesporných výhod být právě možnost jednoduchého, samoobslužného a rychlého nákupu v eshopu. Nějaký zlomyslný člověk se ale rozhodl, že se mu tento nápad nelíbí, a tak se vrhl na tvorbu webu s jinými cíly - udělat nákup co nejkomplikovanější a nejpomalejší.
Pokaždé je tak nutné se proklikat přes 13 stránek(!), při čemž tak polovina jich má nulovou informační hodnotu. Ve srovnání nákup přes eshop ČD je stránek 6, stejně jako u RegioJetu nebo třeba na asos.com.
U DPP člověk následně obdrží 4 emaily - potvrzení přijetí objednávky, potvrzení přijetí platby kartou, daňový doklad a informaci, že kupón byl doručen. Minimálně o jeden, ale spíš o dva, by se to zkrouhnout dalo, někdo v DPP je ale neukojený spammer.
DPP se asi tím vším snaží dát svým zákazníkům najevo, že by s nimi chtěl trávit více času.
Proč proboha?!
Pominu-li všechny další aspekty Opencard, měla jednou z jejích nesporných výhod být právě možnost jednoduchého, samoobslužného a rychlého nákupu v eshopu. Nějaký zlomyslný člověk se ale rozhodl, že se mu tento nápad nelíbí, a tak se vrhl na tvorbu webu s jinými cíly - udělat nákup co nejkomplikovanější a nejpomalejší.
Pokaždé je tak nutné se proklikat přes 13 stránek(!), při čemž tak polovina jich má nulovou informační hodnotu. Ve srovnání nákup přes eshop ČD je stránek 6, stejně jako u RegioJetu nebo třeba na asos.com.
U DPP člověk následně obdrží 4 emaily - potvrzení přijetí objednávky, potvrzení přijetí platby kartou, daňový doklad a informaci, že kupón byl doručen. Minimálně o jeden, ale spíš o dva, by se to zkrouhnout dalo, někdo v DPP je ale neukojený spammer.
DPP se asi tím vším snaží dát svým zákazníkům najevo, že by s nimi chtěl trávit více času.
Proč proboha?!
středa 20. června 2012
Princezna na hrášku
Ze všech možných zranění se mi vždycky daří ty nejhloupější. Jako když jsem si na střední v hodině tělocviku při kotoulu letmo vlastním kolenem zlomila nos. Nebo když jsem jako tříletá chtěla otevřít dveře mámě s kočárkem, o který jsem ovšem zakopla a rozsekla si čelo přímo uprostřed. Nebo před dvěma týdny, když jsem si nakopla malíček tak, že jsem pak týden nebyla schopná chůze. Což by ještě nebylo tak špatné, kdyby se mi to ovšem nepodařilo po cestě do Tater. Nakonec jsem to po návratu nevydržela a šla k doktorovi, který mi na to dal "náplasťovou fixaci". Nejdřív jsem si myslela, že si dělá srandu, ale kupodivu nedělal. Náplasťová fixace nejenže existuje, ale dokonce i docela výrazně pomáhala. Tedy jen do dnešního večera, kdy jsem si v rámci akrobacie ve sprchovém koutu s igelitovým pytlíkem na noze fixaci namočila (asi v důsledku špatně vybraného pytlíku). Rázem přestala lepit a tedy i fixovat..
Nechápu, že nejsem schopná si způsobit nějaké normální zranění. Třeba zlomenou nohu, nebo ruku.. To bych si ji aspoň mohla nechávat podepisovat od kamarádů. Mohla bych se tvářit, že jsem hrozný borec, neb by se mi taková zlomenina určitě podařila při zachraňování něčího života nebo tak něco.. Byla bych za hrdinu a nemusela bych vysvětlovat, proč proboha kulhám.
Vím, že si ty "pravé" zlomeniny idealizuju. Ale než skuhrat kvůli malíčku na noze (což se mi v uplynulých dvou týdnech úspěšně daří), radši bych něco, co i normálnímu člověku přijde jako úraz. Když už, tak už..
Nechápu, že nejsem schopná si způsobit nějaké normální zranění. Třeba zlomenou nohu, nebo ruku.. To bych si ji aspoň mohla nechávat podepisovat od kamarádů. Mohla bych se tvářit, že jsem hrozný borec, neb by se mi taková zlomenina určitě podařila při zachraňování něčího života nebo tak něco.. Byla bych za hrdinu a nemusela bych vysvětlovat, proč proboha kulhám.
Vím, že si ty "pravé" zlomeniny idealizuju. Ale než skuhrat kvůli malíčku na noze (což se mi v uplynulých dvou týdnech úspěšně daří), radši bych něco, co i normálnímu člověku přijde jako úraz. Když už, tak už..
úterý 19. června 2012
Babies of Busy Bees
1) Even the busiest of bees have babies. One just makes time for procreation.
2) Busy bees have babies later than not-so-busy bees and can be classified into few categories:
- busy bees that turn into mad mothers, stop working and start enjoying "this wonderful time in their lives", because after all "motherhood is so enriching"
- busy bees continue being busy bees, get a nanny for their babies and see them only on weekends (if the babies get lucky)
- busy bees that bring babies to work and expect everyone to admire them (them being busy bees and/or babies, depending on what kind of a bee you are observing)
3) Some busy bees bring their babies to parties or events which happens to help other bees in making conversation. Because behaving like babies are the cutest thing you have ever seen pleases every bee and makes a good ice-breaker.
4) If you for some insane reason don´t like babies and don´t find it ok to stare at them with that: "Awwwww!" expression at your face for ten minutes, get over yourself! Especially if you are a girl, in your twenties. You don´t wanna get stung..
2) Busy bees have babies later than not-so-busy bees and can be classified into few categories:
- busy bees that turn into mad mothers, stop working and start enjoying "this wonderful time in their lives", because after all "motherhood is so enriching"
- busy bees continue being busy bees, get a nanny for their babies and see them only on weekends (if the babies get lucky)
- busy bees that bring babies to work and expect everyone to admire them (them being busy bees and/or babies, depending on what kind of a bee you are observing)
3) Some busy bees bring their babies to parties or events which happens to help other bees in making conversation. Because behaving like babies are the cutest thing you have ever seen pleases every bee and makes a good ice-breaker.
4) If you for some insane reason don´t like babies and don´t find it ok to stare at them with that: "Awwwww!" expression at your face for ten minutes, get over yourself! Especially if you are a girl, in your twenties. You don´t wanna get stung..
pátek 15. června 2012
Making friends
Being shy as I am, I have recently realized that I do not really choose who I am friends with as much as the people choose me. For some reason, it is not easy to make a decision that I am gonna be that certain person´s friend. And probably for the very same reason it is even more difficult to make it come true.
I am not by any means saying that I do not want to be friends with my friends. I am just saying that there is a specific pattern, in my case that is, in making friends and in being friendly.
In new situations and with a new group of people I tend to become a completely different person. I am nervous and I struggle to be extroverted, easily approachable, friendly, not-an-ice-queen. (With some people I maintain that pattern even when I have known them quite well for quite a while.) Even when I push myself to go out of my room/space/comfort zone and face the group of unknown strangers, I still feel like I am a little girl lost at sea of social interactions who has failed to learn the proper social protocols.
In a way when someone approaches me, in a majority of cases I am able to be at least friendly and I am likely to connect to that person on one level or the other. There are so many interesting and fascinating people out there...
The common factor is that they have to cross the room to talk to me and I very rarely cross the room to talk to them (I usually have to be drunk to do that). Do not get me wrong, I do not think that I am in any way better than other people or that they should make an effort to get to know me. It is just that I do not want to bother anyone or force them to say: "sure, join us," when they do not really want to say that.
I know that that is just me overthinking everything and that I should not just be bothered by all that.
I try.
I am not by any means saying that I do not want to be friends with my friends. I am just saying that there is a specific pattern, in my case that is, in making friends and in being friendly.
In new situations and with a new group of people I tend to become a completely different person. I am nervous and I struggle to be extroverted, easily approachable, friendly, not-an-ice-queen. (With some people I maintain that pattern even when I have known them quite well for quite a while.) Even when I push myself to go out of my room/space/comfort zone and face the group of unknown strangers, I still feel like I am a little girl lost at sea of social interactions who has failed to learn the proper social protocols.
In a way when someone approaches me, in a majority of cases I am able to be at least friendly and I am likely to connect to that person on one level or the other. There are so many interesting and fascinating people out there...
The common factor is that they have to cross the room to talk to me and I very rarely cross the room to talk to them (I usually have to be drunk to do that). Do not get me wrong, I do not think that I am in any way better than other people or that they should make an effort to get to know me. It is just that I do not want to bother anyone or force them to say: "sure, join us," when they do not really want to say that.
I know that that is just me overthinking everything and that I should not just be bothered by all that.
I try.
středa 13. června 2012
Žaludek
Ostatní orgány jsou asi víc populární, o srdci slyšíme v jednom kuse a šedé buňky mozkové už tak nějak zlidověly. Dnešní post je ale o žaludku.
Slyšela jsem, že existují lidé, kteří jsou schopní usnout s prázdným žaludkem, což mi přijde nepochopitelné. Já bez plného břicha nejsem schopná nejen jít spát, ale ani běhat nebo hlavně používat mozek. A není asi horší situace, než když má člověk hrozný hlad a zároveň nemůže jíst a z představy jídla se mu dělá špatně. Jak z tohoto pekla ven jinak než vydržet x hodin se mi nikdy nepodařilo vymyslet, asi proto, že mi hlava bez jídla v žaludku nefungovala..
Žaludek si také občas žije svým vlastním životem. Když ho nekrmíte, dá vám svůj nesouhlas nahlas vědět. Když ho přeplníte, bude vás bolet.
Zároveň do velké míry platí, že jsme to, co jíme. Pak rázem dostává známé rčení o tom, že láska prochází žaludkem, zcela nový rozměr. I v tom původním je ale velmi pravdivé.
Je to rok, týden a den, co moje babička zemřela a pořád si svět bez ní nedovedu představit. A ne, nemluví ze mě (jen) můj žaludek toužící po některé z jejích delikates, kterými nás hojně zásobovala. Jídlo je ale tak nějak symbolem. Připravujeme ho s péčí a láskou pro lidi, kteří jsou nám drazí. Zároveň nás nebaví vařit jen pro sebe. Rituálně ho sdílíme spolu s blízkými a tak nějak jím upevňujeme pouta mezi námi.
Žaludek je pro nás celkově vlastně významný smyslový orgán, který nám na velmi základní úrovni pomáhá pochopit, co se okolo nás děje. Jestli je nám dobře nebo špatně, kdo je náš přítel, komu na nás záleží...
Hladovějící člověk je pro nás ekvivalentem nemocného, jen léčba je mnohem snazší.. Naplnit mu žaludek!
Slyšela jsem, že existují lidé, kteří jsou schopní usnout s prázdným žaludkem, což mi přijde nepochopitelné. Já bez plného břicha nejsem schopná nejen jít spát, ale ani běhat nebo hlavně používat mozek. A není asi horší situace, než když má člověk hrozný hlad a zároveň nemůže jíst a z představy jídla se mu dělá špatně. Jak z tohoto pekla ven jinak než vydržet x hodin se mi nikdy nepodařilo vymyslet, asi proto, že mi hlava bez jídla v žaludku nefungovala..
Žaludek si také občas žije svým vlastním životem. Když ho nekrmíte, dá vám svůj nesouhlas nahlas vědět. Když ho přeplníte, bude vás bolet.
Zároveň do velké míry platí, že jsme to, co jíme. Pak rázem dostává známé rčení o tom, že láska prochází žaludkem, zcela nový rozměr. I v tom původním je ale velmi pravdivé.
Je to rok, týden a den, co moje babička zemřela a pořád si svět bez ní nedovedu představit. A ne, nemluví ze mě (jen) můj žaludek toužící po některé z jejích delikates, kterými nás hojně zásobovala. Jídlo je ale tak nějak symbolem. Připravujeme ho s péčí a láskou pro lidi, kteří jsou nám drazí. Zároveň nás nebaví vařit jen pro sebe. Rituálně ho sdílíme spolu s blízkými a tak nějak jím upevňujeme pouta mezi námi.
Žaludek je pro nás celkově vlastně významný smyslový orgán, který nám na velmi základní úrovni pomáhá pochopit, co se okolo nás děje. Jestli je nám dobře nebo špatně, kdo je náš přítel, komu na nás záleží...
Hladovějící člověk je pro nás ekvivalentem nemocného, jen léčba je mnohem snazší.. Naplnit mu žaludek!
čtvrtek 31. května 2012
Responsibility to use one´s time well
Lately, efficient use of my time seems to be on my mind a lot. There always seems to be a lack of time for the things that are essential for my life to move forward. Somehow every little waste of time combined with every interesting article read, video watched or game played happen to use up hours, days, even months and in effect prevent me from doing what I want.
I realize that I wrote that I am prevented from achieving my goals, when, really, it is my decision. I am the one who chooses what to do with my time. For one reason or another it is so easy to let time slip through one´s fingers and it is even easier to feel like it is beyond one´s control.
The weirdest paradox of it all is that when I am being paid to spend my time doing a job, however stupid a job, however miserable a salary, I would never be able to waste that time even in the slightest. But when it comes to using my own time wisely, I am at a loss. In a way, I am my own´s worst employee.
I realize that I wrote that I am prevented from achieving my goals, when, really, it is my decision. I am the one who chooses what to do with my time. For one reason or another it is so easy to let time slip through one´s fingers and it is even easier to feel like it is beyond one´s control.
The weirdest paradox of it all is that when I am being paid to spend my time doing a job, however stupid a job, however miserable a salary, I would never be able to waste that time even in the slightest. But when it comes to using my own time wisely, I am at a loss. In a way, I am my own´s worst employee.
středa 9. května 2012
The Really Bad Kisser
Honestly, I used to think that they were an urban legend. Somehow, it did not seem likely that there could be people whose kiss would be disgusting. I mean, if they were attractive and have not just finished blue cheese garlic sandwich topped with a cigarette of course..
Well, I was wrong. As I discovered about a year and a half ago, there is at least one such specimen in the city of Prague. I still do not know how someone could lack such a simple basic instinct and/or brains to make it at least to the not-great-but-acceptable box. What confuses me even more, is that he thought he could ask me out again a year and a half later (is he not able to take a hint or is there an expiration date on hints?). Yes, he was unforgettable, but not in a good way. Is it possible, heaven forbid, that there are more guys like him?!
Well, I was wrong. As I discovered about a year and a half ago, there is at least one such specimen in the city of Prague. I still do not know how someone could lack such a simple basic instinct and/or brains to make it at least to the not-great-but-acceptable box. What confuses me even more, is that he thought he could ask me out again a year and a half later (is he not able to take a hint or is there an expiration date on hints?). Yes, he was unforgettable, but not in a good way. Is it possible, heaven forbid, that there are more guys like him?!
úterý 1. května 2012
Intelektuálka v domácnosti
Před nedávnem jsem zametala podlahu a nějak mě zaujal prach a jeho neustálý vznik zánikem. Což vedlo k úvaze o tom, že se všechno rozmělňuje a rozpadá na menší a menší částečky a časem ztrácí barvy, šedne. Že konečný stav všech věcí je šedý prach. A že tím, jak ho ze svých příbytků, ze svého okolí, neustále vymetáme a vyhazujeme na skládky, jakobychom se snažili vytěsnit tuhle informaci ze svého vědomí. Že možnost prach vyhodit do koše a nechat ho odvézt někam pryč, je vlastně příznačná pro náš postoj ke stáří, k rozpadu, ke konci - nechceme ho vidět, nechceme o něm vědět..
Pak jsem si uvědomila, že jsem přestala zametat, nařídila si přestat přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta a dokončila úklid.
sobota 28. dubna 2012
The Good Guy
One should never create checklists when it comes to the opposite sex. Sooner or later one is going to meet that perfect specimen that is all ticks and no crosses. Yet, when the heart does not skip a beat when you are together, 100% on the "perfect mate" test does not matter.
Does the not wanting to date the good guy make me a girl with unrealistic expectations, a bitch or a naive romantic?
At what age should a woman choose based on her mind and not her heart? ... were just some of the questions that popped up in my head as my heart kept beating regularly, when the perfect guy kissed me.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)